Co to vlastně ten Chesapeake bay retriever je?

"Často se nám na procházkách stává, že se nás lidé ptají, co to máme za pejska. Pojem "česepík" jim nic neřekne, v tvářích čtete ještě více otazníků a tak se dáváme do vysvětlování :-) Kamarádka Simča měla stejný "problém", když zadávala štěňátka a proto sepsala tuto charakteristiku. Myslím, že se ji povedla na výbornou a proto, s jejím laskavým svolením, ji vkládám sem."

V okamžiku, kdy jsem vyvěsila na internetu první inzeráty na prodej našich štěňat se mně takhle ptá spoustu lidí. V atlasech psů většinou najdete jen heslovité údaje, na internetu pár článků , ale odpověď na tuhle otázku ne.Nebudu se teď zaobírat standardem, mírami , váhou , a podobně, ale pokusím se vám co nejpodrobněji vysvětlit, jací tihle pejsci ve skutečnosti jsou. Samozřejmě , že pro mě jsou to pejsci srdce, už šest let mi přináší radost, lásku a sem tam i ten adrenalin.Proč jsem si tohle plemeno vybrala v počátcích já, aniž bych ho také podrobněji znala? Hlavně to není plemeno nijak populární, ne že by bylo zrovna málopočetné, ale dva Chesapeaky na jednom cvičáku potkáte těžko. Rozhodně si ale nemohou stěžovat na přehnaný zájem veřejnosti. Tohle plemeno totiž nevlastní žádný minulý , ani současný president, král, populární hvězda, nebyla o něm natočená pohádka,seriál ani film ( i když pozorný divák si třeba všimne, že se mihne v úvodu filmu E.T. mimozemšťan) nezaujme vás na první pohled efektním osrstěním, zbarvením, elegantním pohybem,naopak, jsou tak trochu zvláštní, netypičtí, se světlým okem a světlou nosní houbou,prostě nehledají je lidé, kteří chtějí mít to co všichni.Další, možná na první pohled podružná otázka, která mně přivedla k výběru právě Chesapeaka je srst. Tito psy mají srst krátkou a jakoby mastnou, pokud jsou celoročně venku, chrání je dokonale před nepřízní počasí, pokud je budete mít doma, oceníte, že z nich jsou přece jen o trochu menší závěje chlupů, než z dlouhosrstých plemen, a zase naopak, jejich srst není krátká natolik, aby byly chloupky zabodáni v každé textilii, o kterou se opřou . Ovšem tvrdit o nich ( stejně jako o téměř všech plemenech psů ) že nepelichají a doma nebudete mít ani chloupek je vybájená pohádka, která v praxi nefunguje.Navíc jejich kožíšek má samoočišťovací schopnost, to znamená ,že po příchodu domů je stačí prostě vytřít vlhkým hadrem, jen sem tam vykartáčovat V neposlední řadě mně na nich uchvátilo, že je to plemeno s retrievří vřelou a přátelskou povahou, na rozdíl od ostatních retrievrů navíc temperamentní, živou někdy až snad neúnavnou náturou. Tolik jsem věděla já, když jsem si jela pro svého prvního psa tohoto plemene. 

Pokud se chcete dostat Chesapeakům pod kůži, musíme nejprve malinko nahlédnout do historie. Kde se vzali , jak vznikli, jaké psí rasy stály u zrodu tohoto plemene? Jak někteří tuší již z jejich jména, byli vyšlechtěni v Chesapeackém zálivu v Americe.. Legenda o historii jeho původu spadá do doku 1807, kdy anglická briga, nasedla na mělčinu u břehů státu Maryland a byla zachráněna posádkou americké lodi. Na palubě se nacházela dvě štěňata, pes, který se jmenoval Sailor, byl tmavočervený a černá fena se jmenovala Canton, převážení z ostrova Nový Foundland. Byli darováni kapitánovi Georgovi Lo, který tuto loď zachránil.Vypadá nepravděpodobně, že tohle plemeno má společné předky s novofoudlanďáky? Ale ne, stačí se podívat na lásku k vodě, plavání u obou plemen a je to jasné. Místní lovci byli nadšeni jejich loveckou schopností, rychlostí, plaveckou dovedností a začali je křížit s místními plemeny (se žlutými a žlutě hnědými kunhaundy). Jak probíhalo další křížení, není známo, jistě se na něm podíleli i nějací vydraři (otterhounds).Ke konci století již ve vývoji plemene figurují i jiní retrívři, jako flat a curly coated. .Od nich získali Chesapeaci právě ty vlastnosti , které dělají retrievery tak populární.Jsou to milí, přátelští psi, neagresivní, společenští, velmi učenliví V jejich krvi je nejspíš také přimíšen irský vodní španěl a někteří setři.Odtud jejich lovecká vášeň, malinko splašenosti, ale taky ostražitost.V roce 1885 byl stanoven první standard chesapeake bay retrievera.Od té doby se jejich vzhled a povahové vlastnosti nijak výrazně nemění. Často se uvádí, že do své podoby byl vyšlechtěn jako americký protipól evropského labradora, užší, vyšší, atletičtější, rychlejší, pracovitější a protože lovci potřebovali psy hlídací, i ostražitější. Tolik k historii. 

V Americe se dodnes tohle plemeno využívá k lovu divokých hus na mořském pobřeží, v Evropě na poněkud menší kachny. Zkuste na chvilku přivřít oči a představte si, moře, vlny, hučení příboje, protiproudy, chladné počasí a na vodě se houpe docela těžká právě ulovená husa.do toho pracujícího Chesapeaka a už máte zhruba představu, jaké musí mít vlastnosti. Určitě je otužilý, nevadí mu i chladná voda, musí být nadšený z každé práce, jinak by se znovu a znovu. 

s nadšeným nenořil do vody pro úlovek, je to výborný plavec, takže na rozdíl od jiných plemen, které jsem viděla jejich majiteli přemlouvat, aby si šli zaplavat, chesapeaka zhusta musíte přemlouvat , aby z vody vylezl. Pracuje i na větší vzdálenost, před sebou má totiž celé moře vody a ne rybníček z Horní-dolní, který přejdete téměř suchou nohou.A slyšíte to hučení moře. Myslíte , že v jeho vlnách je schopný slyšet nějaké povely?Musí se v tenhle okamžik spolehnout sám na sebe, nečeká navádění od pána, pracuje sám, rozhoduje se samostatně, na jeho rozhodnutí závisí často i jeho život.( upřímně, určitou schopnost záhadně ohluchnou v té nejméně příhodné chvilce si zachoval i v suchozemském prostředí) Po lovu odchází s lovci do tábora, kde se jeho páni spokojeně uloží ke spánku, protože ví, že je hlídá ten nejlepší hlídač, který každou nevítanou návštěvu hlasitě vyštěká, ale nenapadne .Svého vůdce miluje, je to pro něj dominanta, jistota, osobnost, šéf a má z něj respekt.Jeho náklonnost mu dávají jistotu spokojeného života. 

Tak a teď můžete otevřít oči a tohohle pejska si převést k nám do Čech. Není pravda , že bez lovecké práce není schopen existence, naopak, skvěle se osvědčuje jako rodinný pes, jen musíte brát v potaz jeho vlastnosti.Především dopřát mu nějaké to zaměstnání.. Spoustu lidí se zhrozí, že tohle plemeno nechtějí, nezvládnou, naběhat s ním spoustu kilometrů, aby se vyřádil a unavil. Omyl, doma jsou naprosto klidní, skoro bych řekla flegmatičtí, leží v pelíšku, jedním okem sledují, co děláte a vypadají, že je nic nerozhodí. Do okamžiku, než vezmete do ruky venčící bundu, vodítko, míček…Možnost jakéhokoliv zaměstnání přijmou s bouřlivým nadšením.Pokud se jedná o loveckou práci o to víc, ale vystačíte s některým ze sportů, working testy,agility,běháním u kola, plaváním,aportováním , nebo prostě procházkou v lese, parku…a nemusí se vždy jednat o hodiny a kilometry.Znalce psí duše tohle nepřekvapí, protože většina psích plemen a jejich jedinců přijmou jakoukoliv „ práci“ kterou navíc mohou dělat se svým pánem ,s nadšením a vděkem.Kdo by chtěl přece jen Chesapeaka jako loveckého psa, pořídí si nadšeného lovce, který snese výcvik a vedení podobně jako ohaři, pracuje s chutí a vášnivě, hůř se učí snad jen klidy a někdy se svým zapálením něco „přestřelí“. Kdo je však úplně bez chyby ?   Chesapeak má v sobě jiskru. Je to přinašeč jako ostatní retrívři,ale je v něm také osobnost kudrnatého retrívra. Má v sobě také ostrost. Ostrost,  která ovšem není agresivitou. . Když je ve společnosti svého pána a jsou tam cizí lidé, kteří si ho nevšímají, je absolutně klidný. Jakmile bude bez pána a cizí lidé, kteří nepatří do jeho smečky a spřáteleného okolí, by vnikli na jeho pozemek, bude se bránit. Ne, že by někoho potrhal, ale bude hrozivě a hlasitě strašit a blokovat. 

Co všechno musí člověk udělat pro to, aby z toho jeho Chesapeaka vyrost pohodový pejsek a kamarád na celý psí život?Především začít štěně vychovávat od malinka , v podstatě od okamžiku, kdy si jej od chovatele přinese domů. Vypadá sice jako krásné nevinné klubíčko , a nezkušený páníček má tendenci tuhle kuličku rozmazlovat , až do okamžiku, než zjistí, že mu pubertální a už dost vyspělí pejsek přerůstá přes hlavu.Platí u něj dvojnásob to, co ostatně u všech ostatních plemen pouze někde v menší či větší míře.Především vyžaduje důslednou výchovu. Samozřejmě musí zvládnout základní poslušnost, jako povel fuj, lehni, zůstaň, chůzi u nohy a podobně.Nejlepší je s ním hned z kraje vyrazit na některý z nepřeberné škály cvičáků, kde vám odborníci na výchovu pejsků určitě dobře poradí.Existuje spoustu tzv. psích školek.Chybou by však bylo, svěřit štěně do rukou odborníka a čekat, že domů dostanete hotového psa, bez vaší dřiny. Chesapeak bude nepochybně vycvičený, ale podřídí se svému cvičiteli, vy si jeho respekt jen těžce získáte.Pokud žije v bytě, musí se naučit dodržovat řád domácnosti, kam smí, kam ne.Vychovat Chesapeaka rozhodně není nezvládnutelný , nebo extremně těžký úkol. V ranném mládí je totiž nesmírně chytrý, rychle chápe a dobře si pamatuje, co se naučil. Štěně Chesapeaka je stvoření inteligentní, pozorné, s přirozeným zájmem o vše okolo. Už v tomto věku se začíná projevovat,jeho osobnost. Proto by měl mít stanovena pravidla chování, majitel musí určit, co se smí a co ne, protože jinak to určí ve stáří několika měsíců pes. Někdy na pokraji puberty se začne stejně rychle učit, jak to co už umí, může obejít. V tomto okamžiku se mnohokrát vyplatí důslednost a pokud vydržíte a zdárně překonáte tohle období, ostatně složité i u lidského pokolení, máte doma pohodového , zvládnutého pejska..Ostatně pro žádného psa není vhodná výchova, dá-li se to tak vůbec nazvat, která mu ponechává příliš mnoho volnosti. Pes je smečkové zvíře a jako takové potřebuje řád a hierarchii. V pořádku je, jestliže je člověk vůdcem smečky. Což by ostatně mělo platit pro všechny psy Chesapeak snad ještě více, než jiné plemena bude milovat pána, z kterého má přirozený respekt, pro takového šéfa udělá všechno a ještě s radostí.Benevolence, nedůslednost,volná výchova po podbízí ke vzpouře a pokud si vzpomenete, co jsem psala někde na začátku o jeho samostatnosti, začne si prostě dělat, co chce. Polekala jsem vás? Tyto pravidla ale platí pro všechna plemena, čím je pes větší, tím více.Pokud vám někdo tvrdí, že tohle, nebo tamto plemeno se cvičit vůbec nemusí, je přirozeně inteligentní a naprosto ovladatelné, netvrdí vám tak docela pravdu. Setkala jsem se už i s pejskem trpasličího plemene, který šikanoval celou rodinu, vynucovat si pozornost, rozhodoval o chodu domácnosti a přinášel všem hodně starostí a komplikací. 

Co dodat na závěr? Když rychle přeletíte okem celý článek, tak budete vědět, pro koho Chesapeak je a pro koho ne. Asi by si ho neměli pořizovat lidé, kteří hledají plemeno nějak efektní, aby s ním sklízeli zasloužený obdiv, rozhodně se nehodí jen dětem na hraní, uvázat po celý den k boudě, nebo aby cenil na sousedy zuby.Nebude z něj věrná kopie televizního hrdiny, nebudete si s ním připadat důležitější a blíž vašemu idolu. Nebude pro lidi milující své pohodlí , ani pro ty, kdo má pejska jako módní doplněk.Neuspokojí majitele, kteří psí cvičák považují za týrání psí duše, lovecký výcvik za nelidskou zábavu, povel sedni za vrchol šikany.Naopak zapadne do rodiny, která ho přijme mezi sebe, nadšení z něj budou lidé, kteří se rádi pohybují a je jedno, zda rychle , nebo pomalu, obětují mu kousek ze svého času, stráví s ním denně pár chvil na procházce a to i v dešti , nebo za jiné nepřízně počasí, majitelé, kteří mu dopřejí dostatek podnětů pro jeho vývoj,hodně společných zážitků, alespoň základní výcvik. V tomhle společenství se bude cítit jako ryba ve vodě a stokrát vám to vrátí svou přízní, podělí se s vámi o své srdce a připraví vám život , ve kterém se rozhodně nebudete nudit. 

A to vám přeje Simona Malá - ChS from Hofion

K sepsání článku mi sloužili ponejvíce vlastní zkušenosti, ale historii plemene jsem s dovolení částečně použila z tohoto zdroje:  Pes přítel člověka 1/2003, Zuzana Trankovská.